Reportáž

Kafkaland

Devadesát let po své smrti není Franz Kafka pro pražský turistický průmysl takový kasovní trhák jako dřív a zájem o něj pomalu uvadá. Slavného spisovatele však začínají objevovat mladí Češi v komiksu a přes rockovou hudbu. 

Průvodce Ivan Gálik si rozděluje skupinu turistů hned u dveří své kanceláře v centru Prahy: "Vy jdete na komunistickou tour a vy na pivní tour." Venku prší, ale všichni poslušně stojí na dešti a čekají, až si je seřadí. Gálik je předá kolegyni a pak spolu vyrážíme na soukromou exkurzi po místech, na která české hlavní město také láká – totiž na ta spojená s jedním z nejznámějších světových spisovatelů Franzem Kafkou, od jehož smrti uplynulo devadesát let. 

První zastávka je na rohu Staroměstského náměstí. Gálik rozloží tlustý fascikl plný historických fotek a map a vypráví mi, jaká byla Praha na přelomu 19. a 20. století. Líčí život česko-německo-židovské komunity. V přívalu překotně odvyprávěných informací se trochu ztrácím a ptám se, kdy už přijde řeč na Kafku... "To vám ale musím říct, abyste pochopila, v jakém světě žil. Tamhle v tom domě bydlel dva měsíce, pak se stěhovali do protějšího domu, tady se narodily jeho tři sestry," sype ze sebe pečlivě nastudované údaje. Míjíme stánky se suvenýry na Staroměstském náměstí. "Hlavně musíte jít do paláce Kinských. Tam chodil Franz do školy a ve stejné budově byl taky obchod jeho otce. On se narodil v malé vesnici, která se jmenuje Osek. Chtěl se dostat do Prahy a to se mu skutečně podařilo. Během pár let se vzmohl tak, že měl obchod v centru Prahy," vysvětluje průvodce. 

Z náměstí jdeme do nedaleké Dušní ulice, kde stojí známá bizarní socha Franze Kafky od sochaře Jaroslava Róny: téměř čtyřmetrové monstrum bez hlavy nese na zádech zmenšenou postavu spisovatele. Během pár minut se u bronzové skulptury vystřídá snad padesát turistů – trošku se zašklebit, trošku se zasmát, hlavně mít momentku s pořádným Kafkou. "Tohle je vlastně jediné místo, kde se s ním můžete vyfotit. Dům, kde se narodil, neexistuje. Na rohu Maiselovy ulice a náměstí Franze Kafky je už jen původní portál a plaketa s jeho portrétem. Na domech, kde bydlel, nejsou žádné cedulky. 

Turisti se mě často ptají na Zlatou uličku na Pražském hradě. Přečtou si, že tam bydlel, ale to není pravda. On v tom domku jen psal, na noc se vracel domů. Já turistům doporučuji, aby se podívali na Kafkův hrob na Novém židovském hřbitově. Ten je ale dál od centra, musíte jet metrem," říká Gálik a vede mě k sídlu Společnosti Franze Kafky, která organizuje nejrůznější akce o slavném autorovi. Hned vedle je prosklená výloha kavárny Kafka Snob Food. "Ne, s Kafkou nemáme nic společného," krčí rameny rozpačitá servírka, překvapená, že na ni mluvím česky, kavárna je totiž plná zahraničních turistů. Většina sedí s mobilem u kafe, cosi hledá na internetu, snad další cíle několikahodinové exkurze po Praze. 

"A teď vám ukážu největší atrakci pro turisty," říká nadšeně Gálik a vede mě do nedaleké restaurace KFC v Kaprově ulici. Projdeme až do zadní místnosti a tam – nad hlavami jedlíků smažených kuřecích křídel – je nasprejovaný Kafkův portrét a dva citáty z jeho románu Proces. "Proč to tady mají, nevím, ale tohle jsem našel na internetu," ukazuje logo KFC, kde je místo tváře zakladatele firmy obličej slavného spisovatele. 

Netradiční výzdoba restaurace není poslední překvapení, které mi průvodce na dvouhodinové procházce centrem hlavního města, jež přijde na 600 korun, připraví. Vypráví mi také o tom, jak se mění zájem o slavného spisovatele. "Ještě před pár lety existovalo mnohem víc agentur, které nabízely kafkovské túry, dnes v podstatě nemáme konkurenci. Jen Společnost Franze Kafky dělá exkurze, ale to je spíš pro znalce. Dřív jsem měl čtyři Kafka Tour týdně, teď dělám jednu za tři měsíce pro dva tři zájemce. Turisti se úplně změnili, jsou to batůžkáři, kteří se zajímají o život v komunismu nebo o degustaci piva. Na kulturu nejsou zvědaví, ani na Kafku, natož Dvořáka nebo Smetanu," říká mi na rozloučenou Ivan Gálik. 

Že je doba hladu po Kafkovi pryč, potvrzuje i Jakob Ráček z pražského GoetheInstitutu, který je kurátorem právě probíhající výstavy Kafka: Proces 2014, originál a proměna na Staroměstské radnici. "Vyrůstal jsem v Rakousku, do Čech jezdím od 80. let a je dost zajímavé sledovat, jak se mění zájem o Kafku," přibližuje Ráček. "Nejdřív se o něm mluvilo jen potají, ale po roce 1989 nastal obrovský boom. Najednou jste o něm slyšeli všude. Tenhle zájem však už dávno opadl." pan K. is not dead Zatímco exkurze po místech, kde Kafka žil a kudy chodil, už netáhnou tak jako dřív, přes řeku na Malé Straně si na nezájem nestěžují. 

Nedaleko hlavního turistického tahu od Karlova mostu na Pražský hrad – v Hergetově cihelně – stojí Franz Kafka Museum. Před dvoupatrovou budovou se neustále střídají skupinky cizinců: vystoupí z autobusu, nahrnou se před čůrající sochu od Davida Černého, stojící v rozlehlém dvoře před muzeem, vyfotí se. Někteří hned odjedou, jiní pokračují dál, do expozice o slavném spisovateli. Stoupají po točitých schodech do tmavého podkrovního sálu, který podepírají staré trámy. Kafkovskou atmosféru má evokovat například replika úřednických šuplíků, které skrývají fotokopie slavných románů: Proces, Proměna či Zámek. V jedné místnosti se promítá video o Kafkovi, v sousedním sále je trojrozměrný labyrint, který má snad připomínat složitost života slavného spisovatele… V prosklených vitrínách vystavují velkoformátové portréty Kafkových přítelkyň: Mileny, Felice, Julie i Dory. Pěkně vedle sebe, v jedné řadě, smířené s tím, že takhle je někdo přiřadil k sobě – ve skutečnosti se však nikdy nepotkaly. 

Turisti pomalu procházejí expozici, většina se zaujetím sleduje video, někteří si fotí exponáty nebo luští texty z prvních vydání knih známého autora. "Proč jsem tady? Prostě mě zajímá, jak žil Kafka a jak to bylo s tím broukem z románu Proměna," říká padesátiletý Joe z Arizony. Osmnáctiletá Lea přijela s rodiči z Berlína: "Brali jsme Kafku ve škole, letos z něj budu maturovat, tak chci vědět víc. Kam ještě půjdeme, nevím, to záleží na rodičích." O kus dál si rodina z Mexika prohlíží fotografie Kafkových osudových žen: "Jsme tu jen pár hodin a v infocentru nám řekli, že je tady tohle muzeum. Je to zajímavé, ale za chvíli už musíme na autobus, jedeme do Vídně," vysvětluje Cristina z mexické Oaxaky. "Nejvíc k nám jezdí turisti z Německa, Angličané, Američané a pak ze španělsky mluvících zemí," říká Hana Laštovičková, manažerka Franz Kafka Musea, které ročně navštíví 60 tisíc návštěvníků. 

Ten, kdo si chce odvézt i nějaký suvenýr, zajde do obchodu opodál. V nabídce jsou překlady Kafkových knih, mapky, průvodce nejen v angličtině, němčině, ale také v korejštině a čínštině. "Nejvíc se prodává tohle tričko, s nápisem Pan K. is not dead. Na jaře jezdí Němci, pak Italové, hrozně se to střídá, záleží na tom, jak mají svátky nebo prázdniny," říká pokladní. Zakázaný a moc smutný Turistů dychtících chodit Prahou po stopách spisovatele sice ubývá, ale ve srovnání s téměř neexistujícím zájmem Čechů o slavného krajana příslušícího k německé menšině jsou to pořád úctyhodné zástupy. 

V obchodě ani v muzeu jsem nepotkala jediného českého návštěvníka. Manažerka Laštovičková mi potvrzuje, že do muzea Češi nechodí skoro vůbec. Prý si často myslí, že je vstupné příliš vysoké. Lístek pro dospělého stojí dvě stě korun, pro studenty českých škol je vstup za třicet korun a učitel, který přijde se třídou, má vstup zdarma. "Propagovali jsme tuhle nabídku na školách, ale ani to nepomohlo. Asi si prostě neumíme najít ke Kafkovi vztah. Stále se prezentuje jako autor depresivních románů. Češi si od něj přečtou jednu dvě knížky a tím to pro ně končí," říká Laštovičková. Ostatně samotné muzeum se zrodilo v zahraničí. Před lety jej vytvořil kurátorský tým Centra současného umění v Barceloně a Laštovičková na něj v roce 2005 narazila, když přemýšlela, jak v Praze vytvořit expozici věnovanou Kafkovi. "Oslovila jsem Památník národního písemnictví a Společnost Franze Kafky. Rychle jsem zjistila, že tudy cesta nepovede, všechno bylo hrozně zdlouhavé a výsledek žádný. Náhodou jsem objevila informaci o kafkovské výstavě v Barceloně. Výstava je interaktivní a lidem se moc líbí. Vůbec si neumím představit, že by něco takového zvládli Češi. Vždyť naše výstavnictví ustrnulo na úrovni 80. let. České výstavy o literátech, to jsou jen vitrínky a popisky, tím nikoho nezaujmete," říká manažerka. 

Nezájem Čechů potvrzuje také prodavačka z Kafkova obchodu, která říká: "Myslím, že my ho prostě moc nemusíme. Dlouho se o něm přece nesmělo mluvit. Za komunistů byl zakázaný, v učebnicích se o Kafkovi psalo jen málo. Já jsem měla štěstí, chodila jsem na venkovskou školu a učitel nám o něm vyprávěl. Přečetla jsem Zámek a to mi stačilo. Bylo to moc smutné." Přezíravý vztah Čechů k velkému spisovateli se v poslední době snaží změnit několik umělců, kteří hledají neotřelé formy. "Už je načase představit tohoto klasika jinak, moderněji. Loni vyšel komiksový Zámek v češtině, podílel se na něm výtvarník Jaromír 99, který dělal film Alois Nebel," říká Jakob Ráček z Goethe-Institutu. Tuto knihu a další dva komiksy inspirované kafkovskými příběhy zařadil na výstavu na Staroměstské radnici a doprovodil ji filmovými projekcemi a koncertem nové skupiny Kafka Band, která vznikla v souvislosti s Jaromírovou publikací. "O knížku je zájem a taky o kapelu, kde hraje kromě Jaromíra taky spisovatel Jaroslav Rudiš," říká Ráček. "Myslím, že tohle je ta správná cesta, jak přilákat mladou českou generaci." 

*** KafKa: Kdo to je? 

2 největší mýty o KafKovi

Byl to suchar jedním z velmi rozšířených mýtů je to, že Kafka žil v Praze a věnoval se jen práci a psaní. ve skutečnosti byl jeho život zajímavější. ve volném čase vypomáhal v zahradnictví, chodil do kina nebo se občas svezl na motorce. Kafka také často cestoval: jezdil na služební cesty do severních Čech nebo na výlety za Prahu. Podobně jako mnoho mladých lidí na počátku 20. století, i on chtěl objevovat zajímavá místa daleko od domova. v letech 1909 až 1911 byl několikrát na cestách, většinou s přítelem maxem Brodem. společně procestovali švýcarsko, itálii a dvakrát zavítali do Paříže. užili si výlet na švýcarskou horu rigi Kulm, navštívili leteckou přehlídku v italské Brescii a pak se vypravili do Paříže, kde obdivovali metro. Kafkovy i Brodovy postřehy si můžete přečíst v Denících z cest. reportážní zápisky jsou plné trefných, leckdy ironických přirovnání. 

Bydlel ve Zlaté uličce turističtí průvodci říkají, že Kafka bydlel v malém domku ve Zlaté uličce. Prý si nemohl dovolit lepší bydlení, protože byl chudý… realita je ale lepší než tato báchorka: Kafkova sestra Ottla měla křesťanského přítele. sháněla místo, kde by se mohli scházet, a pronajala si tento domek. Čas od času ho půjčila bratrovi, který potřeboval klid na psaní. večer se však vždy vracel domů. není se čemu divit. interiér byl velmi skromný.